Jestliže nový zákon o střetu zájmů vyvolal diskuzi o tom, zda jsou vůbec někteří zastupitelé vykonávající zároveň funkce ředitelů obecních zařízení při svém výkonu mandátů ve střetu zájmů, tak existuje odpověď ano. Zdaleka nejde jen o to, že schvalují pro organizace, které řídí finance prostřednictvím rozpočtu, ale tito zastupitelé jsou ve stálém dilema jak hlasovat. Jsou do svých funkcí totiž schvalováni koalicí soustředěnou kolem vedení města či městské rady a ač jsou v některých případech zvolení za jiná politická uskupení stěží mohou hlasovat pro návrh předložený vedením města jinak, než pro něj. V opačném případě totiž riskují, že jejich pracovní činnost nemusí být zřizovatelem posuzována kladně a návaznost na finanční ohodnocení a setrvání ve funkci je naprosto evidentní. Tito lidé většinou zastupitelstva prosedí a prohlasují bez otázek nebo snad námitek celé volební období a při loajálním počínání pro ně práce v zastupitelstvu nepředstavuje práci pro občany, ale pojistku svého ředitelského postu. Abychom nebyli ovšem příkří jen na ně, podobným způsobem se chovají i další zastupitelé, kteří mají své zájmy navázány na činnost či dotace města různým klubům společenským a sportovním. Při osobním rozhovoru mezi čtyřma očima mají na nějakou věc názor odlišný, na jednání zastupitelstva pak hlasují tak, jak vedení města potřebuje. Abychom nebyli nekonkrétní, tak zde není psáno o nějakém imaginárním městě, ale o politickém dění v Novém Jičíně. Kdyby existovaly o hlasování podobné jmenné sjetiny jako vychází v parlamentu, tak by bylo naprosto jasné jak hlasovali zastupitelé zastávající funkce ředitelů BPM či divadla, či zastupitelé kteří jsou zainteresováni ve sportovním dění, například v lyžování. Bylo by navýsost jasné, že i při takových evidentně kontroverzních hlasováních, jako byl podhodnocený prodej městského majetku prominentům své radniční chlebodárce nezklamali a v nejlepším případě si, a to jen někteří, dovolili nehlasovat pro, ale pouze se zdrželi či na jednání nebyli. Je dobře, že zákon o střetu zájmů alespoň neustálé dilema mezi svědomím a osobní výhodností při hlasování odstraní tím, že nebudou moci zastávat současně funkce zastupitelů a ředitelů městských podniků. Ti, na které zákon nepamatoval si to budou muset se svým svědomím nějak vypořádat.
Další částí, která vyvolává diskuzi o opodstatněnosti zákona o střetu zájmů je přiznání majetku u zastupitelů. Možná jej považuje někdo za přísné, nicméně požadavky kladené na politiky rostou společně s nedůvěrou, kterou občané vůči politikům jak vrcholovým tak komunálním mají. Je naprosto oprávněným požadavkem občanů vědět zdali se politici nenapakovávají na úkor městských či státních financí či nezneužívají svých funkcí k nepřiměřenému osobnímu prospěchu. Postačilo by se jen letmo podívat na to, kde před léty bydleli někteří politici či významnější městští úředníci předtím, než nastoupili na svá místa a kde bydlí v současné době. Našli bychom posuny z nájmů na faře v malé obci až do 5 ti pokojového bytu poskytnutého městem za nestandardních podmínek, našli bychom podivné směny a úpravy bytů za městské peníze, našli bychom přednostní přidělování bytu a v neposlední řadě prodej městského domu za zlomek ceny prominentům (viz foto), včetně tajemníka městského úřadu.
Když se k tomu přidá ještě to, že členové zastupitelstva jsou obsazování do výběrových komisí na výběr dodavatelů zakázek za miliony, a občas i desítky milionu korun, tak se nelze požadavku na informace o jejich majetku a o tom jak a kdy jej nabyli divit.
(Vl)