M.Kalousek nebude patrně zapsán do historie strany zrovna zlatým písmem. Jeho kariéra, která vedla přes vnitro a armádu nebyla nikdy přesvědčivá, ale naopak byla naplněna spoustou pochybností a přehmatů např. ve výběrových řízeních, které vyústily dokonce v otevřený spor s tehdejším předsedou C.Svobodou. Ani neúspěch KDU-ČSL v letošních parlamentních volbách, kdy strana ztratila ve sněmovně 10 mandátů nebyl pro předsedu M.Kalouska bohužel rovněž žádným důvodem k vyvození odpovědnosti. Proto ani slova, která zazněla dnes z jeho úst, že jej nedonutily k rezignaci členové KDU-ČSL, ale sám se tak rozhodl již dříve, nebyla nijak přesvědčivá. Jeho jiná slova, kdy před volbami hlásal, že se KDU-ČSL nebude podílet na žádné vládě, která by byla byť jedním hlasem podporována komunisty se nyní po volbách změnila ve zcela opačné prohlášení a sice, že učinil ústupek a s komunisty se naopak počítá. Takovéto počínání už pro mnohé lidovce a nejen pro ně není ústupkem, ale zradou na voličích, kdy by byla KDU-ČSL a její zásady prodány za pár křesel ve vládě. To, co by se nepodařilo dvěma nejsilnějším stranám ODS a ČSSD změnou volebního zákona vytlačit malé strany, se mohlo podařit předsedovi KDU-ČSL samotnému. Ztráta důvěry v takovouto stranu by totiž vedla ke ztrátě voličů a tím k dalšímu propadu, kdy by už nemusela dosáhnout na potřebných pět procent pro vstup do parlamentu. Tyto pohnuté chvíle však ale na druhou stranu prokázaly, že KDU-ČSL je stranou demokratickou, protože výzvy a prohlášení členů a jejich organizací přiměly nejen k rezignaci M.Kalouska, ale snad i ke změnám dalším.