Velice dobrou parkovací plochu si našla v podstatě totožná skupina řidičů a pohodlně ji využívá několik let, po které rozhodně netrnou obavou z toho, že jako jiní řidiči naleznou po návratu své auto obuté do městsko-policejní botičky, protože jde sice o místo v centru města, avšak na pozemku městu nepatřícímu, tedy mimo pravomoc městské policie. Pokud toto místo někomu připadá bájně pohádkové, tak se nemýlí, neboť pohádkovost parkovací plochy vhodně dokreslují okolostojící budovy Žerotínského zámku. Vjezd je sice hlídán zákazovými dopravními značkami u obou bran, jenže to oné prominentní skupině nikterak nevadí. Možná mají povolení ředitele zámku, jenže potom by byla na místě otázka, co by to bylo za ředitele významné památky, který by takovéto povolení k parkování soukromých vozidel uprostřed historické památky vydal. Možná tam parkují prominenti bez povolení, jenže i tak má věc háček, neboť ztěží by ředitel několik let nevěděl o tom, co se děje na nádvoří objektu jenž spravuje. Ať je to tedy tak či onak, jednoznačné je, že plocha nádvoří zámku je využívaná jako bezplatné parkoviště (o čemž se Samizdat zmiňoval již v prvním svém vydání) a to nikoliv návštěvníky zámeckých expozicí, ale podle všeho konzumenty sousední restaurace.
Samozřejmě nejde o problém nikterak významný, jen o takový běžný jev, kdy část lidí nemusí respektovat to, co ostatní a není nikoho, kdo by jim to zatrhl.(Vl)