Komunistická ideologie jako dobrý rodinný kšeft

Když slečna Konečná jakožto nejmladší poslankyně (21 let) řekla, že se ztotožňuje s komunistickou ideologií, tak tomu lze věřit. Vyrůstala v rodině, která byla touto ideologii prodchnutá a pro kterou to po několik generací bylo a znovu je ekonomicky výhodné. Její dědeček jakožto poúnorový předseda jednotného zemědělského družstva ve St.Jičíně pomáhal naplňovat komunistické ideály "přesvědčováním" sedláků o výhodnosti toho, aby svůj generacemi vydřený majetek vložili do společného družstevního vlastnictví a kteří měli potom příležitost pozorovat, jak se s jejich majetkem zachází a jak se po socialisticku hospodaří. Dnes už poslankyně soudružka Konečná pochopitelně o svém dědečkovi mluví jen v dobrém, na rozdíl od spoluobčanů-pamětníků, kteří mu nemohou přijít na jméno.

Svého syna vychoval soudruh Konečný starší v duchu komunistických ideí a aby přesvědčení bylo doprovázeno i příslušným vzděláním, tak Konečný junior absolvoval školskou výuku nejen v tehdejší ČSSR, ale i sovětské Moskvě. S touto kvalifikací se stal soudruh Konečný junior kádrově vhodným pro funkce na Okresním výboru KSČ v N.Jičíně, kde to dotáhl až na okresního tajemníka pro zemědělství. Tato slibná kariéra byla přerušena 17.listopadu 1989, kdy komunisté ztratili výsadní postavení ve společnosti a nevděční občané jim zrušili i článek 4 Ústavy o vedoucí úloze KSČ. Komunistický sekretariát připadl dle zákona o navrácení majetku KSČ lidu a do nového sekretariátu se všichni soudruzi nevešli a tak soudruh Konečný se musel poohlídnout po jiné práci. Chvíli sice v rozporu se svou komunistickou ideologii a přesvědčením společného vlastnictví výrobních prostředků jako člen okr. privatizační komise prováděl po roce 1990 v okrese Nový Jičín privatizaci státního majetku, ale to už možná nebylo tak pro rodinu ekonomicky výhodné, jako tajemnický plat na OV KSČ.

Nicméně staré známosti z dob pro soudruhy příznivých se zúročily tak, že se slečnu dceru podařilo dostat na volitelné místo komunistické kandidátky v kraji a bývalí příslušníci avantgardy socialistické společnosti spořádaně slečnu soudružku Konečnou zvolili do Poslanecké sněmovny jako mladou pokračovatelku slavných komunistických tradic a příslib lepších komunistických zítřků. Nelze pochybovat, že pro ni budou na čtyři roky, zítřky vypadat dobře. Poté další čtyři roky a několik roků ... a nic jiného už nedělat. Dnes už soudružka poslankyně Evropské parlamentu.

Soudruh Konečný (1) si kromě tajemnického platu přišel i k naturálním dávkám. Zde na dožínkách dostal za zásluhy o žně, které řídil ze své kanceláře i obilí, zřejmě proto, aby věděl jak vypadá. Malý obtloustlý soudruh (2) v pozadí byl asi politicky větší soudruh, když dostal větší porci klasů než jiní soudruzi. V pozadí čekají na příděl nevymlácených klasů další soudruzi, mezi nimi i předseda stolařského družstva soudruh Urban (3) a šéf Dřevoplastu Býma (4). Jaké měli oni zásluhy o žně se neví.


Nastoupená železná pěst dělnické třídy, ozbrojená složka komunistů - Lidové milice - sledovaná bdělými zraky nejvýznamnějších soudruhů města, okresu a snad dokonce i kraje rok před pádem totality. Pochodující milicionář M.S.(5), ještě v roce 2002 reprezentant a delegát města zahraničních návštěv. Vedoucí milicionář v předu (6), bývalý náčelník Okr.vojenské správy Alois Petroš.