Ministr dopravy a doposud nevypořádané restituce

Pozemek, za který se doposud město s vlastníky nevypořádalo

Ministr dopravy Šimonovský (KDU-ČSL) přišel s nápadem, který není až tak nový. Sdělil, že by se dálnice mohly postavit i na cizích pozemcích a potom zaplatit. Kdyby se to vylíhlo v hlavě Grebeníčkové, tak by to tak divný nápad nebyl, ale z hlavy ministra za křesťansko-demokratickou stranu, která by měla vyznávat určité principy, mj. i nedotknutelnost soukromého majetku, tak to už je přece jen silné kafe. Navíc ve státě, kde právě i lidovci prosazované restituce, tedy vypořádání za to, co bylo za komunistického režimu mnoha občanům a spolkům ukradeno bez náhrady asi ztěží bude někdo věřit, že se s ním stát za již zastavěný pozemek za jeho života slušně vyrovná.

Jako příklad “solidnosti” nového režimu může posloužit i případ z našeho města, kde třicet let na dosud nezaplacených pozemcích stojí paneláky, příjezdové cesty a další objekty. Nejenže se s majiteli nevypořádal bývalý režim, ale ani nová demokraticky zvolená samospráva za více než deset let. Problém je v tom, že tito lidé chtěli za zastavěné pozemky cenu v místě obvyklou a tu radnice nebyla ochotná dát. Mrhalo se sice penězi tu či onde, ovšem zaplatit řádně svým spoluobčanům bylo a je stále na posledním místě. Od doby, kdy se o ceně neúspěšně jedná “ceny obvyklé” několikanásobně vzrostly a tak budou město a stát po vstupu do EU jednoho pro ně nepříliš krásného dne zřejmě nuceni pořádně šáhnout do kapes, rozumějme tím i našich.

V kontextu s tímto a navíc nikoliv ojedinělým případem několik desetiletí nezaplacených pozemků se jeví nápad ministra Šimonovského jako komunistická habaďúra značně odlišná od obvyklých předvolebních lidoveckých proklamací “vše co bylo ukradeno musí být vráceno”. Příště možná už p.ministr prohlásí, že vše je všech. A jsme zase zpátky.
(Vl)