Skutečností je to, že v současné době je zdevastovaný dům, podle dopředu odhadovaného scénáře, za nepříliš velkou částku nabízen městem Nový Jičín k prodeji.
Podobný osud, kdy byl dům nejprve nechán na pospas nájemníkům a potom levně prodán není v historii města ojedinělý. Nelze kvalifikovaně popsat všechny, tak alespoň jeden příklad :
Před několika léty byl městem Nový Jičín, potažmo jeho demokraticky zvolenými představiteli, prodán dům o dvě ulice dál, na ulici Hoblíkové. I tento dům byl nejprve vybydlen a zde dlužno říci, že rozdíl je v tom, že k "obydlení" domu došlo za minulého režimu a pamětníci dokonce tvrdili, že se tak stalo ze strany "nájemníků" svévolně.
A protože v domě bydleli několik desetiletí, tak i devastace byla důkladnější. Nájemníci nejen dům za netečného přihlížení Městského bytového podniku značným způsobem poškodili, ale suterén a dvě místnosti přízemí domu zavezli odpadky. Pro slabší povahy doporučujem následující výčet přeskočit. Jednalo se o staré matrace, trosky kočárků, zbytky dílu automobilů, prasečí hnůj a mršiny psů. K zaneřádění domu nedošlo poprvé, neboť už kolem roku 1988 bylo z objektu vyvezeno několik nákladních aut odpadků. Tentokráte se na odpadky přišlo až po koupi domu, neboť nájemníci byli natolik "dbalí" pořádku, že vstupní dvéře do dvou po strop zaplněných místností zazdili.
Město Nový Jičín tedy dům prodalo za cenu úměrnou stavu domu. Připomínky na jednání městského zastupitelstva v tom smyslu, aby město uplatňovalo vůči svým nájemníkům finanční náhradu samozřejmě vedení města odmítlo stejně jako to, aby se zabývali tím, jaký je dohled Bytového podniku nad svěřeným majetkem. Možná už zde působila na vedení města obava, že by nájemníci domu utekli před takovýmto rasizmem do Anglie. Jenže nový majitel domu nebyl postižen jen nepořádkem ze strany předchozích nájemníků ale i nepořádkem administrativním předchozího majitele, tedy města Nového Jičína.
Město Nový Jičín totiž prodalo novému majiteli dům bez části pozemku pod domem, přestože jej mohlo lehce získat od státní instituce a zadarmo cenu pozemku k ceně domu připočíst. Aby potíží neměl podnikatel málo, ona státní instituce pozemek pod domem neprodala majiteli domu, což by bylo logické a solidní, nýbrž starostovi z nedalekého města. Proč tento zástupce lidu kupoval pozemek pod cizím domem v jiném městě se lze jen domnívat. Možná tím, jako křesťan, chtěl učinit křesťanský skutek, možná se chtěl docela nekřesťansky napakovat. Skutečností je, že zanedlouho majiteli domu pozemek prodal a cena v evidované kupní smlouvě není příliš rozdílná od ceny nabývací. Jestli došlo k nějakému vyrovnání mimo, to si každý doplňte dle svého uvážení. Při malém průzkumu veřejného mínění byli i takoví, co třikráte zvoleného starostu nedalekého města znají a tipli si, že pozemek prodal za 25x větší cenu než jej nabyl. Ale to víte, lidé toho ze závisti napovídají ……
(Vl)