Jestliže bývá součástí polické kultury ponechat nově zvolenému činiteli nebo orgánu jakýchsi sto dní na rozjezd, tak to může platit pouze v případě, že stejně kulturně si počíná i onen politik či orgán.
Takový postup se předpokládal i v případě komentování počínání “nově zvolené radnice”, ovšem po polopravdivém sdělení bývalého místostarosty a nyní starosty Ivana Týle v městském televizním zpravodajství je nutno alespoň v jeho případě tyto ohledy dát stranou.
Už úvod městských zpráv se televizní moderátorce Kateřině Gerykové “podařil”. Sdělit občanům města, že nové vedení radnice sice zdědilo hezké historické náměstí, nicméně i zdevastované koupaliště a neexistující prům. zónu je polopravda. Při lepší paměti by si uvědomila to, že vedení města ono zdevastované koupaliště a neexistující prům.zónu v podstatě zdědilo samo po sobě.
Kromě místostarosty Vindiše to byl právě novopečený starosta Ivan Týle, kde byl po čtyři léta místostarostou a mohl tedy v minulém volebním období podstatně ovlivnit vývoj obou letitých problémů. A pokud se týká místostarosty Bárty, tak ten osm let tiše seděl v městském zastupitelstvu a není zaznamenán případ, že by k oběma problémům vystoupil či přišel s návrhem nebo dokonce interpelací.
Ve stejném polopravdivém stylu informování pokračoval následně starosta Ivan Týle. Sice řekl, že město počítá s financemi na průmyslovou zónu, nicméně nikde to nefinancovalo město samo, vždy se podílel i stát. A v tom právě spočívá ona další polopravda jeho sdělení. Taktně pomlčel o tom, že město od roku 1995 až donedávna nepodalo o státní dotaci řádnou žádost a tato skutečnost byla i předmětem kritiky bývalého poslance Kořistky v roce 2000. Navíc stát po povodních moc štědrý nebude, takže opožděná novojičínská žádost o dotaci nemusí mít úspěch. Jenže s tím samozřejmě občany města p.Týle neseznámil, zřejmě předpokládaje, že polovina pravdy jim stačí.
V historii bylo právě k jménu Ivan a Kateřina přidáno přídavné jméno charakterizující jejich nositele. Tak je znám Ivan Veliký, Ivan Hrozný a Kateřina Veliká. Lze jen doufat, že do historie nebudou zapsána taková jména jako Kateřina Servilní či Ivan Poloviční.
(Vl)