Přístup jako macecha k dětem v pohádce má novojičínská radnice k dvěma sice rozdílným částem města, které však tvoří spojitou nádobu.

Milé dítě je nyní pochopitelně centrum města a zejména městská památková rezervace, za jejíž vzhled bylo město Nový Jičín oceněno. Pokud se týká ekonomiky města, tak je tato rezervace přes miliónovou odměnu sice nádherný, nicméně nenasytný bumbrlíček, polykající značné částky na opravy domů, dláždění uliček, nové osvětlení. Přínos pro ekonomiku města ať již přímý či nepřímý je stále velmi diskutabilní, neboť turistický ruch si sice radnice pochvaluje, fakticky však neexistuje.

Jiný přístup má radnice k průmyslovému parku na kraji města. Jako ona Popelka z pohádky mohl tento prostor již ekonomicky pomáhat řešit zaměstnanost občanů a samozřejmě i přinášet městu finance třeba na zvelebování památkového centra města.

Jenže po počátečním nadšení a halasně ohlašovaných certifikátech PCERO za připravenost se najednou z průmyslového parku stalo nemilé dítě. Radnice mu sice koupila billboard s nápisem, kde hlásá, že město průmyslový park připravuje, jenže to je stejný časový údaj jako "dočasně".

A jak ukazuje poslední vývoj v oblasti průmyslových parků v kraji, je těchto více než potencionálních investorů. Novojičínská radnice promrhala náskok, který měla a za který svého času dostala ocenění. Podceněním realizace průmyslového parku nejenže vyloučila možnost zlepšení zaměstnanosti občanů, poškodila paradoxně i své milé dítě, totiž památkové centrum, které mohlo být z financí v průmyslovém parku vzniklých lépe živeno.

Pro určité podniky ve městě, včetně původního zaměstnavatele p.starosty Wesselyho (bývalý Autopal) však neexistence průmyslového parku znamená nespornou výhodu, neboť při vyšší míře nezaměstnanosti umožňuje platit svým zaměstnanců nižší mzdy bez nebezpečí že odejdou, protože prostě nemají kam.