Nepodložená informace v tisku o účasti p.starosty Wesselyho na jakémsi omluvném aktu našim bývalým spoluobčanům za odsun v SRN se sice ukázala nepřesná, nicméně i přes nepříliš velkou starostovu sdílnost se ukazuje, že fáma měla jakýsi reálný základ.

Zeptali jsme se na tuto záležitost p.Wesselyho již veřejně na jednání zastupitelstva města 14.února, kde p.starosta odmítl, že by se omlouval on neboť nemá za co, jenže i z písemného sdělení nebylo moc jasné o jakou záležitost se jednalo, zdali byl k cestě delegován a zdali jeho cesta byla soukromou či služební.

Proto jsme tyto otázky položili při následném jednání zastupitelstva města dne 27.3.02. Alespoň z částečných informací, které starosta podal či spíše podat musel, vyplývá :

Komentář :
Omluva a smíření je věc, která je pro soužití dvou národů, německého a českého potřebná již proto, že nejen mají společnou hranici, ale i obchodně, kulturně a osobně jsou v různé míře provázány. Bylo by nanejvýš vhodné, aby s omlouváním započal ten, kdo se jako první dopustil agrese, přepadený by měl omluvu přijat a omluvit se taktéž za následné křivdy. Byla i doba, kdy občané obou národností sdíleli společný prostor, jenže toto bylo násilným způsobem přerváno díky rozpínavosti předáků německého národa a svůj nemalý podíl na rozbití předválečného Československa a obsazení nejprve Sudet měli i občané německé národnosti a to nikoliv jednotlivci, ale naprostá, né-li stoprocentní většina.

Z dobových dokumentů je zřejmé, že už půl roku před obsazením města Nového Jičína německou armádou "s velkým nadšením" uvítali Konráda Henleina na celoměstské slavnosti. Zatímco pro českou menšinu bylo obsazení města v říjnu 1938 důvodem k odchodu do vnitrozemí, kdy takto odešla převážná část občanů české národnosti, pro občany německé národnosti to byl slavnostní den. Přijíždějící německou armádu vítali slavobránou (foto č.1), radnice a celé město bylo vyzdobeno německými vlajkami, a ulice lemovány špalíry se vztyčenými pravicemi (foto č.2) a místní noviny vyšly ve slavnostní rudé úpravě s "vůdcem" na čelní straně a hákovými kříži, kdy se jim splnil sen o návratu do "říše". Ve stejném duchu pokračovala německá část obyvatel (mládež na náměstí foto č.3) až do roku 1945.

Po několika letech, v květnu 1945 ovšem došlo ke zvratu, a město Nový Jičín bylo pro německé občany obsazené, pro české osvobozené a z rozhodnutí mocností došlo do roku 1946 k odsunu německého obyvatelstva. Bylo totiž nasnadě, že další soužití obou národností by bylo po válečných hrůzách, o kterých se i české obyvatelstvo postupně dozvídalo, velmi problematické a právně bylo možno posuzovat předválečné i válečné jednání naprosté většiny německého obyvatelstva (České republiky) jako vlastizradu na státu ve kterém žili, kdy i prvorepublikové právo trestalo tento trestný čin velmi tvrdě.

Zvolení principu kolektivní viny a to odsunem německého obyvatelstva bylo vynuceno okolnostmi, protože praktické provedení několika set tisíc soudních procesů a jejich aplikace byla nad síly tehdejší doby a vznikající státní správy.

Část odsunutého obyvatelstva se nesmířila s odsunutím a ztrátou nemovitého majetku a i po padesáti letech různými způsoby zkouší, zdali by nešly věci zvrátit a předpokládaný vstup do EU je vítanou příležitosti. Taktéž nejasné a nekonkrétní vyjádření některých čelných politiků počínaje presidentem Havlem si vysvětlují jako slabost, které hodlají využít a stupňováním požadavků postupně dosáhnout svého a určité naděje v nich vzbuzují i blízké parlamentní volby, kdy zejména strany bývalé čtyřkoalice jsou pro ně příznivější variantou.