Žvýkačkoid neandrtáles

Žvýkačka se stala naprosto běžnou a dokonce v médiích ze zdravotních důvodů doporučovanou věcí. Navíc ledabyle žvýkající člověk působí (alespoň on si tak připadá) jakožto světová jednička. Jenže každá žvýkací guma jakkoliv nejlepší, vzduch osvěžující, zuby chránící má nejen svůj vynikající začátek, ale jako vše bohužel i konec. Ten nastane tehdy, když se ztratí poslední zbytky osvěžujícího účinku a z dokonalého výrobku se stane nechutný žvanec obohacený o to, co naše ústa dala. A v tomto okamžiku nastává ono nerudovské “co s ním”.

Varianta spolknout není příliš lákavá, obalový papírek je již dávno bůhví kde a nádoba na odpad v nedohlednu. Navíc onen světový premiant se nebude takovou hloupostí, jako je hledání odpadkového koše obtěžovat, protože si připadá jako hrdina akčního filmu a už někdo z vás viděl Ramba či Terminátora rozhlížet se po koši na odpadky ? Je tedy zřejmé, že žvýkačka skončí na zemi v blízkém okruhu přežvýkavce. Lidstvo si sice již před drahnou dobu odvyklo zbavovat se svého tělesného odpadu v tom okamžiku a na tom místě, kde se zrovna jedinec vyskytoval, pro žvýkačky to však zřejmě vzhledem ke krátké době jejich existence neplatí. Když se tak stane někde v přírodě, tak ta si poradí, když skončí zbytky na dlažbě ulice čí náměstí, tak je to za prvé mnohem zřetelnější a nepochybně bezohlednější. V podstatě se takovýto jedinec, čí podle vyskytujícího se množství spíše dosti velká tlupa chová obdobně jako holubi, což by mohlo vést k teorii že obě skupiny znečišťovatelů disponují stejným počtem mozkových buněk a tedy taktéž obdobným intelektem.



I kdož patříte tak jako já k lidu přežvykujícímu, tak si řekni, co děláš se žvýkačkou a potom si popravdě, raději jen potichu sám sobě řekni jakým jsi člověkem. Zdali vůbec.
(Vl)